TOM "maizze" - Něco málo o mě

Život je změna !

    Zde napíšu pář řádků o mě, o dětství a prostě nějaké takové "blábůlky" jak jsem se vyklubal a jak to probíhalo. Celým jménem Tomáš Chlup, narodil jsem se určitě jednoho krásného dne kdy se psalo 22.9.1993. Momentálně jsem ukončil 3 leté bakalářské studiu na VŠ ekonomické a technické v Českých Budějovicích (psáno červen 2016) tudíž jsem Bc. Tomáš Chlup, ale jinak celý život žiju v málem městečku na Vysočině v Kamenici nad Lipou. Momentálně se budu pokoušet dostat na navazující Ing. studium - dálkově do JH na VŠE. Střední školu mám vystudovanou v Pelhřimově - obor IT.

 

    Jako malý kluk na "základce" jsem sportoval, asi jako většina kluků, prostě "jen tak něco" co zrovna bylo v módě a bavilo. Pamatuji jak sem pár měsíců chodil na fotbal a chtěl být fotbalista, pak jsem hrával florbal, tenis a doví co všechno, něco dýl a docela mi to šlo, něco hůř a něco mě přestalo bavit po pár měsících, a dál asi jako většina z vás něco aspoň při hodinách tělesné výchovy. Dokud jsem aspoň nějak sportoval to bylo to světlejší období, vzpomínám i na doby v 8. třídě kdy jsem chodil s partou po škole kouřit, "zevlit" no a prostě dělat bezduchý, neužitečný věci. Od tuším 15ti let jsem pak kouřil dokonce asi 2-3 roky krabičku a víc cigárek denně. Velké a dlouhé období na základní škole bylo také doba, kdy jsem proseděl celé dny, dlouhé měsíce jenom za počítačem a hrál nějaké nesmyslné počítačové hry. Já už si přesně ani nevzpomínám jak se mi v mládí měnily ty etapy, ale i přesto, že jsem byl klučina co chodil s partou ven, dělal nějaký sporty, tak jsem za počítačem strávil neskutečné roky. Vždyť jen counter-strike 1.6 jsem hrál asi 5 let možná 5-7 či víc hodin denně čistýho času. No a mohl bych pokračovat, pařil jsem snad každou hru co existuje i neexistuje, v něčem sem byl i vážně dobrej, ale kdybych ten čas věnoval běhu tenkrát, tak už si myslím, že by mi dnes Keňani nestačili a nebo taky možná by mi kolena už nesloužili :)... No a potom jsem to trochu zarazil a tím se pomalu dostávám k další fázi mého života a to na střední škole. 

 

    Střední jsem si vybral v Pelhřimově - Průmku, kde byl obor IT. Výběr byl samozřejmě asi ještě ovliněn, že jsem většinu času trávil za pc, pařil a můj výhled do budoucna byl takový, že chci být programátor her, hacker nebo já ani nevim co, ale tak každý chtěl být něco a časem se to často změnilo. Nicméně nikdy bych neřekl, že to byl nějak špatný výběr školy, i když jsme byla parta 26 kluků ve třídě a 2 holek, byla to super parta a byla strašná sranda a středoškolský "bordel jak se patří". Nikdy se nedozvím, jak by šel život kdybych šel někam jinam, třeba na Gympl nebo tak. Rozhodně by to asi změnilo strašně moc v budoucnu, protože všechno se vším souvisí a od party na střední se vyvíjeli mé 4 roky a určitě mě to "poznamenalo" na ceý život.

    

    Celé 4 roky na střední jsem si užil, ale často se to odvíjelo dost podobně. Byly to taky takové měsícové etapy, nicméně už od 9 třídy jsem začal občas "pařit" a pít nějaký ten alkohol, no a na střední to vzalo rychle za své. Každotýdenní akce, "dízy", kocoviny, a furt dokola, no toho jsem si vážně užil. A jak už to chodí, vždycky když jsem něco dělal chtěl jsem to dělat naplno a být v tom nej. Takže jsem musel být na všech akcích, vypít toho co nejvíc a prostě jsem musel být "prvotřídní kalič". A myslim, že jsem to většiny času zvládal. Nebyl problém jít "kalit" v pátek končit v 11 dopoledne v sobotu v nonstopu, v lepším případě dorazit domů, dát si pár hodin šlofíka a věčir to jít zopakovat a oba dva dny se opít do němoty a nic si nepamatovat. A takhle jeden rok za druhým. Takže většinou celej víkend "v prd*li" a ještě v pondělí jsem ve škole vyspával kocovinu. Za cigarety a pitivo jsem utratil snad všechno co jsem měl i neměl.

 

     Nicméně do toho jsem někdy v 17ti letech začal občas chodit do posilovny a snad i sem-tam jsem se šel proběhnout jen tak, jelikož tatík občas běhal a trénoval tenkrát myslím na triatlon, který nakonec absolvoval jen jeden. Nebylo nic ze dne na den, prvně jsem párkrát s kamarádem navštívil posilovnu, nevěděl jsem nic, zvedal nějaké činky a brzo se na to vykašlal. Ale pak přišlo jednou období kdy jsem se o to začal zajímat více. Znovu jsem zavítal do posilovny - tentokrát sám. V tu dobu jsem přestával i kouřit a po nějaké době i díky běhání, motivaci se mi to úspěšně podařilo. (Nicméně taky tak jednoduchý to nebylo, přestával jsem kouřit asi 20x, pak se mi to nějak podařilo přes týden, ale "pod parou" na akcích jsem kouřil snad až do 20-21 let, a nemůžu říct, že bych si jednu za čtvrt roku taky ještě nedal, ale to už jen tak vzpomínkově). Jak plynula doba začal jsem se o to zajímat sám, číst články o posilování, stravování, tréninkách a začal na sobě více makat. Po pár měsísch kdy jsem přibral pěkných pár kilo na svalové hmotě se mě občas, něktěří kamarádi ptali jak cvičím, jak toho dosáhnout apod. Začal jsem se ještě více zabývat stravováním, tréninky i teoreticky jak funguje tělo, regeneraci a věcem, který s tím souvisí. Začal jsem pomáhat kamarádů, sestavoval jsem jim plánky podle mého úsudku z toho co jsem měl nastudováno, radil jsem jim s jídelníčkem a sám jsem na sobě dost pracoval. Myslím že v takových 19 letech, ke konci střední jsem měl na svůj věk dost slušnou formu a v té době mi nabízeli i někteří trenéři kulturistiky, jestli to nechci zkusit, že mám pěknou symetrii, geny a fakt mi to jde. Ale kulturista jsem nikdy být nechtěl a nikdy se do toho nakonec nepustil. Jak jsem říkal v tý době jsem i občas běhal a pak občas zajel s tatíkem a později i ségrou na nějaký ten závod, ale většinou jsem měl kocovinu a dosti mě brzdilo mých pěkných pár kilo svalový hmoty. Hned od toho co jsem se šel občas proběhnout sem si to psal na behej.com, jelikož tatík už běhával a trénoval na triatlon, tak si to zde také zapisoval, tak jsem se inspiroval. Nicméně můj trénink a běh vypadal asi tak, že když jsem byl náhodou střízlivej a netrhal jsem činky v posilce, tak jsem se šel vyklusnout 5-10km. Na běhej jsem našel že v roce 2011 a 2012 jsem uběhl asi 250km každý rok. To prostě skoro není běh a trénink, prostě jen takové kardio k posilce. V roce 2013 už mě to asi bavilo trošku víc a občas jsem šel na nějaký ten závod s tatíkem a za ten rok jsem naběhl kolem 800km, nicméně to určitě také nebylo nic systematickýho, jen takový klusání a závod jsem tam pak prostě střihnul jen tak.

 

    Asi ten nejzásádnější zlom nastal chvíli po přechodu na VŠ v Českých Budějovicích. Nástup na školu se ještě vezl ve starých kolejích, nové město, nový byt, nový lidi, kluby a holky. První 3 měsíce jsem snad nebyl střízlivej, dostal jsem snad v každym klubu červenou a dál radši povídat nebudu. Prostě jsem začal "správnej" vysokoškolskej život jak se má. A PAK TO přišlo. Podařilo se mi na emailu najít, který den jsem si objednal tuto knihu. Dne 22.3.2014 ve 22:18 mi přišel email, že Dobré-knihy děkují za mojí objednávku knihy - JEZ A BĚHEJ. Jak dlouho trvalo než jsem ji dostal a jak dlouho jsem jí četl už si boužel nepamatuji. V té době jak už jsem psal jsem sice sem tam běhal, ale spíš jsem furt posiloval, a užíval si svůj noční vysokoškolský život. Nicméně tuhle knihu jsem tuším přečetl nečekaně rychle a něco ve mě ohromně zlomila. Najednou jsem se tak motivoval a něco si nasunul do hlavy a od té doby se všechno začalo měnit. Po přečtení této knihy jsem každý měsíc zhltnul 2 nebo 3 další podobné knihy, začalo to knihy jako Hledání ultra, Born to run, Běhání s keňany, Život bez hranic atd... V té době jsem se začal mnohem více zajímat o běh, o jiné stravování než "kulturistickém" či stravování primárně pro růst svalů a dokonce jsem postupně chodil míň "chlastat a pařit". Ze začátku po přečtení Born to run jsem přešel hned na bosý běh a běh v minimalistických botách (no dnes vím, že to byla trošku chyba :D), to byl ještě takový ten bosý boom, nebo aspoň já ho zažíval. Takže ze skoro žádného běhání jsem přešel na nějakých 100-150km měsíčně a ještě v minimálkách. V deníku jsem našel napsán 6.4.2014 trénink s poznámkou první kilometr naboso. No tipněte jak dlouho jsem asi tak běhal v minimálkách s takovou motivací než jsem si přivodil nějaké zranění. Koncem května mě po nějakém závodě začala furt pobolívat šlapka nohy, ještě jsem přes to "foukl přes bolest" pár závodů a pak si došel na rentgen. Únavová zlomenina metatarzy, tipnul bych, že jsem nebyl sám po přečtení Born to run. Nicméně za tu dobu pár měsíců jsem zhltnul hodně knížek, běhal víc a začalo mě to hodně bavit a hledal jsem si tu svojí cestu. Čím dál míň jsem pil, v té době jsem to možná omezil z 10x měsíčně stavů "na kaši" na 2-3x, tuším, že už jsem vůbec nekouřil přes týden, akorát když jsem pil. Díky těmto knížkám jsem byl také asi půl roků vegan a hodně dobrých stravovacích zvyků mě zůstalo, nicméně úplný vegan již nejsem, ale o stravování již v tomto "krátkém článku o mě", který se lehce protáhl již psát nechci, to už by to nikdo nezvládl dočíst.

    

    Takže abych to nějak pomalu ukončil a usměrnil můj nudný příběh :D. Prvního třičtvrtě roku jsem se tak nějak zmítal v běžeckých tréninkách, měl jsem zlomenou metatarzu, pak jsem měl z pádu na kole přethaný vazy na klíční kosti, a pak mě chytalo na podzim 2014 bežecké koleno. Bežecké bolístky byli většinou z toho, že jsem furt věřil že bosý běh je pro mě správná cesta a na "minimalistický" běh jsem přešel moc rychle. Avšak přechod na minimalismus nebo vůbec snaho o to všechno z těch knih, mi určitě hodně zlepšila techniku a efektivitu běhu a zanechalo to na mě stopy dodnes. V zimě 2014/2015 jsem si pak koupil už jedny boty s nějakým tlumením a problémy úplně přestaly. Od té doby jsem přesedlal na boty stále s nízkým dropem, průžné a takové který podporují přirozený pohyb chodila, ale už to nejsou většinou přímo "minimalistické boty". Minimalistické boty a běh jsem nezahodil, stále si občas vyběhnu v "ponožkových" botách na nějaký kratší běh, abych nezapoměl jaké je to cítit každý kamínek, trochu zpevnil kotníky a jiné svaly a připoměl si takovýto běh. 

 

    Byl to tedy právě Leden 2015 kdy mě přestal poslední problém a to byla menší bolest v koleni z dřívějších "minimálek". Pak už trénink konečně začínal nabírat na obrátkách. V lednu jsem naběhla něco přes 200km, v únoru pak 280 a od března už kilometry nikdy neklesly pod 350km měsíčně. Myslím, že v té době jsem toho začal dělat více správně než špatně, pomalu jsem nacházel tu svojí správnou cestu, lehce upravoval tréninky, zkoušel trochu jiné systémy, ale techniku už jsem měl podstatně lepší a své tělo už jsem také znal o mnoho více a veděl co je pro něj správné. Od té doby si myslím, že jsem hlavně ještě velice posunul regeneraci, kompenzační a protahovací cviky a o trochu i dokonalou vyváženost stravování což souvisí s regenerací. Poslední rok už se "opiji" vážně jen vyjímečně, možná bych to spočítal za celý rok na dvou rukách, což mi dříve nestačilo ani na měsíc. Za rok 2015 už jsem naběhal přes 4 tisíce kilometrů a netrápilo mě žádné zranění, únava a výkony šli hodně nahoru. I tři měsíce v létě 2015, kdy jsem se rozhodl jet pracovat do USA do dětského kempu do kuchyně, jsem v únavě po a mezi prací trénoval a naběhal v USA každý měsíc skoro 500km a vždycky to nějak šlo. Budu doufat, že se tak bude dařit i dále a rád bych pomohl třeba i ostatním začátečníkům s radami o běhu nebo jen je trochu namotivoval, protože motivace je důležitá ! .. Momentálně mě běh prostě strašně baví a běhu, regeneraci atd. věnuji většinu volného času, ale proč taky ne. A proto zde také chci blogovat, přirozeně rád píši o tom co mám rád a co mě baví a ještě mám dalšího blázna do běhání, se kterým vše mohu sdílet a to svojí zlatou sestřičku. Se ségrou a tatíkem, objíždíme každý měsíc nějaké závody, poznáváme nová místa a lidi a je to taková naše rodinná závilost... Ale za mě, i kdyby jste mi vzali všechny závody, umístění, porovnání, soutěžení, vždycky bych běhal dál protože BAGR !... prostě, protože mě běhání baví a osobozuje <3 :)